ISO 14001:2004


Historie
Historie normy sahá do 80. let, kdy zejména v Západní Evropě a USA se začaly zpřísňovat zákony týkající se omezování emisí z průmyslové výroby. Požadavek na udržení emisních limitů pod kontrolou byl iniciačním impulsem vzniku všeobecné normy, která by řídila systém výroby podniku tak, aby dostál svým závazkům vůči životnímu prostředí. Dokonce v 90. létech v některých zemích měl podnik se zavedeným systémem podle ISO 14001 (nebo EMAS) jiný „vztah“ s kontrolními orgány než ostatní. V současné době ať již z interní potřeby mít pod kontrolou emise nebo z prestižních důvodů tvoří certifikace podle ISO 14001 téměř 15% a jedná se o druhou „nejpopulárnější“ normu.

Princip normy
Norma stanoví jednoduchou zásadu, kdy vedení firmy stanoví své cíle a plány v oblasti emisí ze své produkce (byť jen splnění zákonných limitů) a tyto jsou postupně pomocí nastavených procesů realizovány, přičemž účinnost těchto procesů je měřena a monitorována, aby společnost mohla přijmout účinná opatření na změnu. Norma se zabývá principy řízení dokumentace, lidských zdrojů, infrastruktury, zavádí procesy komunikace s úřady a veřejností, měření výkonnosti procesů a také interní audity za účelem získání zpětné vazby.

Přínos normy pro organizaci
· Elegantní nástroj na řízení dopadu aktivit firmy na životní prostředí
· Vytvoření pověsti prestižního podniku v oblasti ochrany životního prostředí
· Snížení budoucích nákladů vyplývajících z plánování výrobní infrastruktury zejména s integrací se systémem řízení kvality
· Včasné rozpoznání problémů a zamezení vzniku případných havárií, efektivní řízení rizik
· Poskytnutí vyšších záruk plnění právních a jiných požadavků
· Úspora energií a materiálových zdrojů

Naše recenze
+
Norma je dobrým nástrojem jak dosáhnout splnění zákonných limitů emisí, snížit rizika vzniku neočekávaných incidentů a natolik univerzální, že se dá úspěšně aplikovat do různých odvětví lidské činnosti. Její struktura je výhodná pro integraci s jinými normami pro systémy řízení, zejména ISO 9001.
-
Mrzí nás, že kontrolní úřady ve svém přístupu nedoceňují držitele certifikátů, protože zákonitě firmy se zavedeným systémem řízení životního prostředí představují menší riziko pro případy havárií a selhání.